Bílej malíř

Ami                 C
Bílej malíř s bílou štětkou
            G                     C
celej život na cestách maluje svá díla
      Ami           C
Bílej talíř s bílou švestkou
          G                     Ami
každý den přinese mu jeho dobrá víla

Bílej malíř s bílou štětkou
teď oči otevřel a vítá nový den
Bílá záře s ranní rosou
ho taky přivítá, když koukne z okna ven



Bílej malíř s bílou štětkou
má bílé vlasy - už je trochu stár
Na zádi auta s bílou střechou
maluje obrazy své za pomoci čar

Bílej malíř s bílou štětkou
silnici opustil a chystá se spát
Bílej měsíc nikomu neřekl
že zítra ráno nebude mu dáno vstát



Bílá štětka v polici leží
vzpomíná na časy, kdy vesele se smál
A nikdo neví, že na mléčné dráze
velké bílé čáry maluje si dál

Brutulníček

Ami
Vítr letěl kolem
G
korunou zahýbal
F
Z javoru vrtulníček
E
utrhl se...
              Ami
...a teď míjí listy - a padá dolů
              G
         míjí listy - a padá dolů
              F
         míjí listy - a padá dolů
              E
         míjí listy - a padá dolů...

Nejdřív se vyděsil
všechno kol se točí!
Pak zjistil, že se točí
on...
...a tak míjí větve - a padá dolů...

Co se asi stane
až dopadne na zem?
Třeba z něj vyroste nový
strom...
...a tak míjí kmen - a padá dolů...

Na zemi tu leží 
z javoru vrtulníček
Smetem ho i s listím
do ohně...
...ať ho plamen spálí - a letí vzhůru
         plamen spálí - a letí vzhůru
         plamen spálí - a letí vzhůru
         plamen spálí - a letí vzhůru do nebe!

Cestou k hřbitovu

Ami
Vůz temný jak noc
                         E
se ulicí táhne k svému cíli
E
Dav příbuzných ví
                            Ami
kam půjde spát za malou chvíli

Proč jen tolik lhal
že lidi žijou špatně - měli by žít líp
Nám je přeci fajn
když můžem vydělávat peníze a žít

Vám se asi zdá
že to byl blázen, když moh tak nestoudně lhát
Já ale vím
že za svou pravdu byl ochotnej život dát

A tak ho dal!

Dva jezdci na koních

Akordač na páté pozici

Ami
Dva jezdci na koních řítí se krajinou
Dmi                Ami
Snad ví co dělají, snad cíle neminou
Ami               Dmi
Jedou jak o život z východu na západ
B                    A
Možná už brzy skončí - snad jedou napořád!

mezihra: B, C, B, A

Tváře jak z kamene, už pohled na ně zebe
Každý z nich jenom tuší druhého vedle sebe
Oči maj upřené do země před sebou
Na nic už nemyslí - jen z cesty neuhnout!

Bílý plášť, bílé boty, jezdec na bílém koni
letí jak anděl z nebe - nikdo ho nedohoní
A druhý celý v černém, jede hned opodál
Jeho černého koně snad ďábel bičem hnal!

Tak jedou dnem i nocí, měsíc, rok, deset let
Jen jeden může vyhrát - druhý se vrátí zpět
I oni najdou cíle až doba uzraje
Ty zatím můžeš hádat - kdo asi vyhraje?!

Krysí naděje

Ami             G                 Ami       F, G
Zdi se sjíždějí k sobě - nevíš co říct
Ami              G                   Ami     F, G
Strop ten pomalu klesá - chceš pryč utýct
Dmi                C
Času je málo - jak moc by sis přál
F                  E
předehnat ho a žít dál!

U země je malá díra - tak sotva pro myš
Jaký by bylo bejt malej - o tom teď sníš
Zmenšit a skřivit se - moc by sis přál
stát se krysou a žít dál!

Myslí si, že když je malej - je nesmrtelnej
Za chvíli on ale pozná svůj omyl velkej
Že osud nezmění - ukáže čas
Za dírou je krysí past!

Kolik krys denně se chytí? - Nespočet
Přitom jen stačí se vzepřít a zdi udržet
Hladce je rozvalí kdo se jim smál
Zboří je a žije dál!

Medvěd

   
D                         G
Krásnou jarní přírodou si letěl čmelák za vodou
  D                     A
a kytky kvetly jako o závod
  D                     G
A jak se vítr prohání cítím, že něco zavání
   D            A           D
to odskočil sem člověk na záchod

Nad hlavou modrá nebesa pomalu vcházím do lesa
vtom se něco mihne za houštím
Na palouk vyleze medvěd co k obědu si hledá med
a já si strachem do bot upouštím

     D                A
     Znám křišťálovou studánku
                      D
     kde nejhlubší je les
                     A
     Tam roste tmavé kapradí
                  D
     a vůkol rudý vřes
         G           D
     Tam ptáci, laně chodí pít
                  G
     pod javorový kmen
                     D
     Ti ptáci za dne bílého
       A           D
     a laně v noci jen

Med co nosí včeličky z kytek na skládce chemičky
ten způsobil, že žihadel maj pár
Náš medvěd čichá k pařezu, na hlavě helmu z nerezu,
přemýšlí jak by jim med vzal

Ale sotva pařez odvalil tak svá dvě očka vyvalil
podivný roj se na něj řítí
Včely s dvěma žihadly mu do kožichu zapadly
pobodaly ho i na zádech

     Znám křišťálovou studánku
     kde nejhlubší je les
     Tam roste tmavé kapradí
     a leží chcíplej pes
     Tam traktory a buldozery
     na nich dělníci
     Před sebou les vypalujou
     staví silnici

Medvěd běžel po lese a kolem země chvěla se
za ním včely - před ním oheň plál
Ale i když se už otáčel stejně do plamenů zahučel
i se včelama čert to všechno vzal

A od tý doby ňákej čas uplynul než jsem tam šel zas
mrknout se jak dopadla ta spoušť
Tam co stromy bývaly a ve větru se kývaly
teď už je jenom kamenitá poušť

     Znám jednu černou silnici
     kde kdysi rostl les
     Kdyby nepřišli dělníci
     rostl by tu i dnes
     A ptáci, laně přišli by
     pít vodu pod kmenem
     Ti ptáci jen o víkendech
     a laně každej den

Neklidný spaní

     
Ami     E      Ami  E
Stín se mihne, noha nohu mine,
Ami G F  E
černá kočka
           Ami   E   Ami     E
přes cestu přeběhla, plynová lampa zhasla,
Ami G F E
nocí tichou
Ami  (G#mi) Ami   (E     G)
jdou, jdou, levá a pravá noha
Ami   G   (F)E        G    Ami
krájí mlhu - jdou pro oběť svou.

Večer chladný, schyluje se k činu,
záblesk ostří nože
svezl se po zdi až dolů na ulici,
tam co ty dvě nohy
jdou, jdou, tiše vrzly dveře
dech se zrychluje a oběť tiše spí

Neklidný sen, čelo orosené,
kapky potu
po tváři stékají - důvěrně známý pohled
spící dívka a nohy
jdou, jdou, levá ruka kryje ústa
zatímco pravá nožem koná práci svou

Sirény houkaj, pohřební přijíždí vůz,
brzdy skřípou,
detektiv bezradně hledí na další oběť,
kroutí hlavou a nohy zas
jdou, jdou, a i ty v noční Plzni
můžeš se klidně potkat s jejich ozvěnou

O věčném hladu

Ami                C
Doktor věd a všech nápověd
Ami             C
pozval mě včera na oběd
     F          C
a já sněd celej svět
Vtipnou kaši napřed, pak těsto snů
od snůšky dat je kousek k nesmyslům
a teď už snad zaženu hlad
Ale má chuť s jídlem rostla víc a víc
táhlo mě to dál, dál do ulic
ohlodat rub, vykostit líc

D            F   C                          G
Sám - jak na schůzi vycpanejch - vycpanejch stěn
D               F  C                        G
Sám - jak v den hrůzy, když utečeš - utečeš ven

Návnady erární zábavy
záplaty a klíny do hlavy
já se cpal pořád dál
Toužení na dně kostelů
svědomí holek v bordelu
všechen med, všechen jed
Moudrosti, makety věčnosti
slova, slova, slova o štěstí
až jsem sněd i smysl vět

Sám - jak v neznámu, když není co - není co dál
Sám - jak na dně džbánu, když utichá - utichá kal

Zábradlí na konci jistoty
život, smrt, všechny hodnoty
tak jsem zblajz nebeskej špajz
Přírodu co byla od věků
budoucnost včetně STAR TREKu
celej svět - a co teď?
Pár vesmírnejch siločar
už ani světlo, ani ze tmy cár
vůbec nic by bylo víc

Mám - svět ve chřtánu a jsem trochu - tak trochu plonk
Sám - ve vzduchoprázdnu a kde se vzal - tu se vzal On

"Čau!" - povídá, "Tak jakpak ti oběd chutnal?"
"Fajn, tak zase zejtra." - a pak mi prst do krku dal

Patetická

D      A     D       G
Hledám tvoje stopy v dlažbě...
                D      G       D   A
             ...zarytě mlčí to kamení

Večer sedím, koukám do tmy...
             ...a každý ze stínů je tvůj stín

Z nebe padaj proudy deště...
             ...a smáčí střechu kostelní

Otázky staré jak lidstvo samo...
             ...snad myslet na ně není hřích

Kamenná klenba k nebi se vzpíná...
             ...a kolem rostou kytky zas

Kam jenom jít, koho se zeptat...
             ...samota - to je samota v nás

Ve starých knihách leccos je psáno...
             ...leccos na starých náhrobcích

Až budem mít jasno - budeme mrtví...
             ...vítr se prohání ve větvích

Poslední cesta

Ami     G           F               E
Dech mi dochází, já ploužím se však dál
Ami       G           F            E
Když osud dopřeje, už nebudu sám a sám
Ami       G        F                 E
Já hledám zem - je ztracená, ne však zapomenutá
Ami     G           F       E       Ami
Dech mi dochází, já ploužím se však dál

Do té země zaslíbené vyštval tenhle svět už spoustu těl
Žijí v klidu posvátném, nikdo je neruší i kdyby chtěl
Tak stojím na louce, za chvíli tu zem uvidím
Provaz přes větev přehodím, smyčku nasadím, smrti se nebojím

Pesimistický konec:

   Teď vcházím dovnitř, bílé světlo a co bude dál
   Mám nádherný pocit, který bych vám všem přál
   Nikde žádná nenávist, nuda, peníze, strach, posedlost
   Vás teď zvu za mnou, nic se nebojte, místa je tu dost!

Optimistický konec:

    Vtom v hlavě blesk uhodí, znovu zapálí touhu žít
    Můj mozek se probudí, zas přijde na místo, kam můžu jít
    Když vidím se jak stojím - smyčku na krku - jen bych se smál
    Já vím, smrt není řešení, vyhnat se nenechám, já chci žít dál!

Postůjme

D             F#        G          E               D
Postůjme, jak loutky ve výkladních skříních postávají
D                  G         F#   E         D
Chvíli bez viny, v kostýmech neznajících špíny

Postůjme, jak v ZOO vycpaná zvířátka postávají
Chvíli bez viny, se štítkem nekrmit chránícím nás od špíny

Postůjme, jak páni nad svou obětí postávají
Chvíli bez viny, s rukama čistejma distancujme se od špíny

Postůjme, jak vojáci ve vykázaných zónách postávají
Chvíli bez viny, všichni pod heslem "Za mír a za smrt špíny!"

D
Postůjme, postůjme, postůjme, postůjme..

D     F#    G         E                   D
Ať se nám - ať se nám líp - ať se nám líp míří
Ať se nám - ať se nám líp - na tu špínu míří
Ať se nám - bez viny líp - na tu špínu míří
Ať se nám - bez viny líp - zas na tu špínu míří

Právo na návrat

D           C         F
Při návratu domů procitám
D              C            F
Dík za pomoc - teď už musím sám
      D           C            F
Abych znovu věřil slibům co si dám
      D           C            F
Abych znovu cítil vinu, kterou mám...
                       C
       ...vinu, kterou mám...
                 F                    C
... vinu, kterou cítím - vinu, kterou znám
               F                       C
    tu svědomí křísí   - a já zas utloukám
                 F                      C
    Vinu, kterou dědím - i tu, co rodím sám
                    F                 C
    čas vkládá do orloje s kterým odtikám...

                 F                 C
Stejně vy blázni díky, díky že vás mám
                 F                 C
stejně vy blázni díky, díky že vás mám
            F                C
díky že vás mám, díky že vás mám,
            F
díky že vás mám...
                C
...že vás ještě mám


Tolik jsem se těšil, že přestanu lhát
žít na cizí účet a ten svůj zapírat
Tolik jsem se těšil na návrat
Až dokážu říct přímo co mám a nemám rád...
       ...mám a nemám rád...
... až otevřu dveře a nahej budu stát
    nahej jako blázen v týž řece podvakrát
    A hluk nahluchlejch zvonů si mne může ohlodat
    já budu stejně po svym zevnitř proznívat...

Vírou, která křísí větve do poupat
vírou, která křísí větve do poupat
a právo na návrat, a právo na návrat
a právo na návrat...
...a mně nedá spát

Strašidelná

Ami
Ze tmy svítěj světýlka žlutý
Emi                      Ami
to kočky se parkem procházej
Ami
Netopýr rychle nad nima letí
Emi              Ami
Co s načatým večerem?

Od hřbitova cosi se plouhá
na věži kostela odbíjí zvon
Je to kostlivec nebo opilec?
Jak to mám poznat, když snáší se noc

Mlhou od řeky nesou se zvuky
dole pod mostem číhaj ponorky
Podivný zvuky - takový táhlý
no, ale nejsme hned strachy zvadlí

Temnými lesy toulaj se běsi
v úvoze leží tři chcíplý krysy
A ve vesnici dějou se věci
starosta ztratil čepici

Superman

C
Já dostal jednou nápad,
   F           C
že přestanu se flákat
C                     F    G
a že budu vypadat jak Superman
      C        F
A tak cvičím a cvičím
      C          D
až mi ve tmě oči svítí
C           G          C
Já chci být svého těla pán

    F                      C
A Superman je můj vzor a Superman je můj vzor...

Hned jsem zjistil, že mám vlohy
k tomu abych cvičil nohy
a zvětšoval tím svých stehen obvody
A tak cvičím a cvičím
až po stehnech blesky lítaj
a mé nohy rostou jako z vody

A Schwarzeneger je můj vzor...

Nohy rostly a já byl nucen
začít trénovat i ruce,
protože je chci mít jako Sylvestr Stallone
A tak cvičím a cvičím
až mi z rukou pára stoupá
a mám rázem bicepsy jak malej slon

A Sylvestr je můj vzor...

Pak přišla ta hrozná zrada,
když jsem začal cvičit záda,
křídla, břicho, boky, prsa, krk a ramena
Ať jsem cvičil jak jsem cvičil
nevyrostly ani o píď
a já jen ruce a nohy velký mám

Já to stále nevzdávám ...
                ... a tak marně cvičím dál

Každý z vás si představí,
jak se asi lidi baví,
když vidí jaké končetiny mám
Mně jen ruce a nohy rostou
a zbytek je jak rosol
Já teď na ulici studem umírám

Teď se k bohu obracím aby splnil se můj cíl
abych jak letiště měl záda a můj krk byl jako kláda
protože nechci vypadat jako pavouk co ho poštípaly
vosy, ale jako SUPERMAN !!!

Světlo

A     D       A         D   A
Na temný planetě hledám světlo...

A  D              A
Na severní straně moře
      D            A
velká opice - nebo ďábel
   D        A
má netopýří křídla
    D  A
a paví hlas

A         D
Až doletí sem
A           D
ó jak je to blízko
    A           D
tak těm co přežijou
          A      D
zbyde jen tma

A           D
Šeří se nad náma
A            D
snad ho zastaví
A         D
moje zaklínadlo
              A        D
když ho řeknu včas

A              D
Nechoď, nechoď pryč
    A          D
mám tajný poslání
  A         D
a potřebuju k němu
          A       D
tvoje světlo!

Sisyfos

Dmi          
Na velký kopec jde pán
   C       A C Dmi
je zamlklý - a sám
Dmi          
V ruce velkou kouli má
    C     A C    Dmi
své okolí - nevnímá
B                   F                   A
Nevnímá a přemýšlí, odkud vlastně jde a kam ...

      Dmi   
Je to Sisyfos - svou kouli nese
      Gmi   
      Sisyfos - a zem se třese
      B                     A
      Sisyfos - a jde stále dál
      Dmi   
Je to Sisyfos!

Ráno tlačí, přes den šlape,
večer táhne svůj stín
Na kouli se jeho hříchy
nabalují jak sníh
A když už ji neunese, před sebou ji valí dál ...

Je to Sisyfos - svou kouli valí
      Sisyfos - a slunce pálí
      Sisyfos - a jde stále dál
Je to Sisyfos!

A tak jako každý z nás
i on našel svůj cíl
Vrchol hory nejvyšší
se nedaleko objevil
Cíl se blíží, do kroku přidává a začíná se smát ...

Je to Sisyfos - svou kouli tlačí
      Sisyfos - co síly stačí
      Sisyfos - a jde stále dál
Je to Sisyfos!

Nahoře však pohyb cizí
ruky všemu učiní zadosti
Koule padá a hlas praví
"Opakování - matka moudrosti"
Vždycky někdo baví se tím jak ty dolů z kopce utíkáš

I ty jseš Sisyfos - svou kouli tlačíš
          Sisyfos - co síly stačí
          Sisyfos - a jdeš stále dál
Jseš Sisyfos!

Tak nebo tak

Ami                                       C
Otočit se a jít do lesa - nebo přímo mezi paneláky
            Ami                 C
Utrhnout si kytku - nebo zlomit keř
              Ami               C
Napsat křídou na silnici - koho miluješ
               Ami                       C
A nebo sprejem do průchodu - že je někdo hloupej

         F E D  
Můžeš se ptát
         F E D  
kde sílu brát
           F               E  
nebo chtít znát, kde je jí třeba
        Ami
komu ji dát

Přejít po parkovišti - nebo lehnout si na louku
Dívat se na auta - nebo na ptáky na obloze
Příroda byla nádherná - dokud jsme jí naslouchali
A teď? - škoda mluvit

Můžeš se ptát
kde sílu brát
ale my chceme znát, kde je jí třeba
komu ji dát

Večerní blues

G                         F# -> G
Vezmu si do ruky kytáru
G                         F# -> G
sednu si na židli u báru
G                         F# -> G
Zazpívám píseň tesklivou
G                         F# -> G, G, A, H
všichni pláčou a hodně řvou

C  D           C          G              G, A, H
Za okny světla reflektorů poletují tmou
C D           C            D
a já tu sedím na stoličce, zpívám tesklivou
      G
píseň svou

Kytáru do kouta odkládám
revolver na barpult pokládám
Ztuhl úsměv tomu kdo se smál
na podlaze krve kapek pár

Už mě táhnou, zanechávám šmouhu krvavou
nadávají na tu moji hlavu děravou
a mysl toulavou

Závodníci

Intro:
   C     D#          F            G
   Vítězství - a pak bloudíš po nocích
        B          F             C
   v ulicích všude samej start a cíl
        D#       F          G
   Potkáváš závodníky ztracený
              B          F             C
   v každým z nich dřímá divák s rozhodčím
     B      C
   i já - i ty...

F            B             F            B
Sotva zazněl výstřel ten v krajní dráze pad
   F               B      F           B
to startér se prej opil a málo zdvihl zbraň
G    C
málo zdvihl zbraň...

F            B             F            B
První kterej běžel to dlouho nevydržel
F            B             F            B
a druhej bez prvního často ztrácí směr
G      C                        c, d#, f
ztrácí správnej směr...



Třetí chvíli běžel, ale potom dlouho ležel
a v zádech měl nespočet děr - záda měl od treter
jó od treter...

Čtvrtej ztratil číslo a tak na dráze jen překážel
pátej jak kolo u vozu brzdil dokud se nezadřel
jó a zanevřel...



Šestej strachem zapomněl a sedmej se rozbrečel
když místo bot jim v depu přezuli prasečí tvář
jó...

Někomu selhal doping a jinej dostal hlad
ten s třináctkou se snažil, ale kvůli smůle vzdal
jó a tak dál...



Outro:
         G           F
   Muž s kostkovanou vlakou v cíli
   B                  C
   marně se po smyslu života ptá
   G                        F
   Předposlední závodník se vrátil domů
     B                C
   a poslední závistí puk

   Diváci se hlučně valí z tribun
   stadion zdřevěněl a shnil
   A cílovou páskou bez potlesku
   probíhá další včerejší sen
     B      C
   i já - i ty ...    c, d#, f
                      c, d#, c, g, c

Osada malomocných

A                       E
V té naší osadě jsme se vždycky fajn měli
                          A
Víno, kuřata a písně jsme celou noc pěli
                                         D
Nad ránem, když jsme se chtěli uložit na vyhřátou pec
      E                  A    E  A
tak v tu chvíli stala se podivná věc

D           A               E              A
Upadla ruka prvního kluka - co s ní mám udělat?
D                       A             E                A
Pohřbím ji přece k jeho osobním věcem a půjdeme klidně spát

Pak to s námi začlo jít od deseti k pěti
Žádné víno, jen chléb a vodu a pozor na děti
Po chudé večeři chtěli jsme si lehnout na kavalec
v tu chvíli stala se zas ta zlá věc

Upadla ruka druhého kluka - přece jí nevyhodím
Nechám jí asi na horší časy - maso se vždycky hodí

Teď už je to tady, no docela bída
Snědli už jsme všechno co se týkalo jídla
Prodali jsme domy, odstěhovali se do jeskyně pod kopec
když v tom stala zas ta strašná věc

Upadla ruka třetího kluka - tenhleten má ale pech
Klackem ho majznu a pak ho zblajznu, stejně by do rána zdech'

Ztracená zem

Ami G     Ami              G  Ami
Sen se mi zdál - život byl oceán
  G       Ami    G     Ami
a každý z lidí lodí se stal
     G    Ami          G     Ami
Vítr osud vál, hnal je dál a dál
      G        Ami              G      Ami
každý pod svou plachtou svým směrem se dal

Ami             G
Plout, neustále plout
              F                      E       F G
pro zem ztracenou, pro krásnou zem z dávných bájí
Ami                 G
Plout, ohněm, ledem plout
            F                     E   F  G
dnem i nocí plout, hledat zem bez nenávisti

Dech osudu vál a každý se bál
ale rukou pevnou držel loď svou
Přístav i oceán, život i smrt
jako jedné mince jsou líc i rub

Plout, neustále plout...