My o nás                 Oni o nás                 Trocha historie                 Kontakt

Oni o nás

Rock & Pop květen 1998

Folk & Country leden 2001

Kulturní přehled červenec 2001

Kulturní přehled - srpen 2001

Rock & Pop - září 2001

Rádio Proglas Milan Tesař 25. 10. 2001 3 Dřeváci: Punkántry Vydavatel: Avik Rok vydání: 2001 Žánr: rock Celkové hodnocení: dobré Mám rád plzeňskou rockovou scénu, všechny ty proplétající se kapely kolem Znouzectnosti a Navzájem. Právě od Caina, bubeníka ZNC, jsem před časem dostal demonahráku kapely 3 Dřeváci, ve které hraje na kytaru, na mandolínu a zpívá. Na první poslech mě chytly minimálně dvě ze čtyř písní – prostě Objev s velkým „O“. Nedávno Dřevákům firma Avik vydala první regulérní album. Nosič sice obsahuje 15 písní, ty jsou však většinou tak krátké, že celková stopáž nedosahuje ani 40 minut. Právě stručností a úsečností se projev kapely nejvíce blíží punku, který tvoří první část názvu alba. Druhou částí titulu kapela posluchače mystifikuje, protože country na desce nenajdete (pokud jím nebudete nazývat použití mandolíny v některých skladbách). To už raději budu hovořit o tvrdší variantě folkrocku – ale má tak jemné škatulkování vůbec smysl? 3 Dřeváci prostě hrají rock a u toho můžeme zůstat. Charakteristickým výrazovým prostředkem je pro kapelu kombinace pochmurných až morbidních textů (například Neklidný sen nebo Cestou ke hřbitovu) s pohodovou, jakoby bezproblémovou hudbou. Typickým příkladem je hned první skladba Dva jezdci: impozantní úvod, příjemný hlas, hitová melodie, zdůrazněná použitím sborů. Text, apokalyptická vize o bílém a černém jezdci, končí otevřeně: „Ty zatím můžeš hádat – kdo asi vyhraje?“ Existenciální otázky, téma boje dobra a zla, života a smrti, to vše se táhne celým albem. Možná na něm nacházím víc, než kapela sama chtěla, ale i ten „bílej malíř s bílou štětkou“ v největším hitu alba (Bílej malíř) je pro mě symbolem dobra, které sice zdánlivě končí („že zítra ráno nebude mu dáno vstát“), ale pokračuje někde jinde („že na mléčné dráze / velké bílé čáry maluje si dál“). Explicitně je kontrast mezi zlem a dobrem vyjádřen ještě v písni Světlo („tak těm co přežijou zbyde jen tma / … / mám tajný poslání / a potřebuju k němu Tvoje světlo“), implicitně jej nacházím i v dalším jasném hitu, Brutulníčku (vrtulníček z javoru padá, hrozí mu zkáza ohněm, ale nakonec letí – spálený plamenem – vzhůru do nebe). 3 Dřeváci si nehrají na vysoké umění. Jejich písně jsou místy rockově drsné, jindy jemnější, někdy jsou velmi podobné jedna druhé: sloka, výrazný refrén, sloka, výrazný refrén atd. Jak se sluší na správný punk, dává kapela přednost energii a síle sdělení před formální dokonalostí. S přízvuky a délkou samohlásek si tedy hlavu neláme. Někdy je to funkční (rozuměj vtipné až roztomilé), jindy mírně iritující („potřebúúúju“; „je to kost LIvec“ atp.). Zdaleka na všechny písně na albu jsou tak hitové jako Brutulníček, Bílej malíř, Dva jezdci nebo cajdáček Patetická. Pokud jste se však se Třemi Dřeváky dosud nesetkali, seznamte se. Jejich album poznáte podle půvabného obalu s Hurvínkem, Supermanem a spol.

Pokud jste někde narazili na nějakou další recenzi, kontaktujte nás prosím.
Rádi ji sem zařadíme.